Pohled Valericy

„To tu budeme prostě jen čekat? Čekat, až nám milosrdně vrátí zajatce?“

Garrickova netrpělivost byla hmatatelná. Jeho vlčí uši se vztekem vztyčily a jeho feromony s vůní cedru signalizovaly jeho zlost.

„Ano, počkáme, až je pošlou zpět,“ řekla jsem klidně a bez mrknutí jsem opětovala jeho pohled.

Podíval se na mě, jako bych přišla o rozum. „Zbláznila ses! Proč by je jen tak pustili?