Úhel pohledu: Valerica

Po cestě jsem odpočívala v motelech, ale sotva jsem jedla nebo pila z obavy, že by mě pauzy na toaletu zdržely.

Neustálé vrčení mé vlčice v mysli mě pohánělo ke spěchu, její neklid drásal mé už tak napjaté nervy.

„Vydrž ještě chvíli,“ prosila jsem ji v duchu. „Pokud je Lucian naživu, musím si jako jeho teta zachovat alespoň nějakou vyrovnanost.“

Má vlčice ale drásala mé vědo