Pohled třetí osoby

Johanna klepla Tamsin dřevěným pravítkem přes dlaň – jednou, dvakrát, třikrát – každá rána byla dost ostrá, aby štípla.

Tamsin věděla, že to bolí, ale pokaždé, když Johanna skončila, sama si potají setřela slzu. Tamsin se pak ušklíbla, dělala na Johannu pitomé obličeje a snažila se ji přes slzy rozesmát.

Tamsin si otřela vlastní slzy a nutila se zůstat silná.

Věděla, že její rod