POV Hazel

"A on se smál. Jakože, opravdu, upřímně se smál. Jakživ jsem ho to neviděla udělat." Přitisknu si chladivé dlaně na hořící tváře. Sedím s překříženýma nohama na vybledlém koberci na podlaze našeho bytu a cítím se jako poblázněná puberťačka. Pokaždé, když si v hlavě přehraju včerejší chaotické události, zalije mi tvář čerstvá vlna horka a zbarví mi kůži do jasně a nepopiratelně červené.