Pohled Hazel.

Řítím se k manažerským výtahům, jako by mi šlo o život. Srdce mi buší do žeber a odráží šílenou paniku, která mi křičí v hlavě. Čekání na výtah připadá jako nekonečná noční můra. Třikrát praštím do přivolávacího tlačítka a modlím se, aby se těžké kovové dveře rozestoupily. Když se konečně rozjedou, vběhnu dovnitř a sleduji, jak čísla pater naskakují bolestně pomalým tempem. Dýchám v