Hazel

Pero mi visí mezi prsty, vršek se mi opírá o zuby.

Ležím rozpláclá na posteli a natahuju ruce, jako bych pózovala pro místo činu.

Strop nade mnou má přesně jednadvacet panelů — ne, počkat, dvaadvacet.

...Nebylo jich včera večer třiadvacet?

Přimhouřím oči a počítám znovu.

"Jedna... dva... tři..."

Povzdechnu si. "Vždycky se mění. Zákeřní bastardi."

Vršek pera cvaká o mé zuby, když ho zlehka ko