Hazel

Vyřítím se ven, očima těkám, srdce mi buší. Zahnu do chodby, prohlížím každý kout a úplně zapomínám na svou napůl rozepnutou košili.

Ruce měl ovázané obvazy. Co se mu stalo?

Ne, Hazel, ne – to nedělej. O to tu nejde. Jde o to, že se na mě díval jako na cizinku, přesně jako první den, kdy jsem vstoupila do jeho kanceláře..

"Co to děláš?" prořízne vzduch za mnou Maevin hlas.

Ztuhnu. Pomalu se