Hazel

Když vycházím z Gaelova domu, slzy mi mlží zrak a večerní vzduch mě ostře štípe do mokrých tváří. Jeho slova kolem mě krouží jako supi, drásají mě a rozléhají se hlasitěji než okolní doprava:

~Já… včera večer jsem ti hodil něco do pití~

~Chtěl jsem se s tebou vyspat kvůli sázce, co jsme uzavřeli ve firmě~

Bolí mě na hrudi. Co jsem kdy udělala špatně? Jak jsem se sem dostala, oklamaná vírou,