Rychle řeknu Maeve, Ronanovi a Gaelovi, že už musím jít. Hruď mám sevřenou a mysl mi už hoří příliš mnoha otázkami. Protlačím se skrz bránu stanice a těžký vzduch se trochu zvedne, když vyjdu ven.

Ale nedostanu se daleko.

"Hazel," zavolá Maeve, doběhne mě a v polovině cesty bránou mě zatahá za ruku.

Otočím se, "Co je to zase?"

"Nemůžeš prostě odejít," řekne a hlas má stažený, téměř prosebný.

Mrknu