~Dorian~

Dveře výtahu se za mnou zavřou a já tiše, ostře zahučím, jako bych právě dostal ránu do břicha. Pták mi pořád pulzuje, je tvrdý a naštvaný, napíná se proti švu kalhot.

„Do prdele,“ zamumlám, vrazím ruku do kapsy a kráčím chodbou. Hlavy se otáčejí, lidé mumlají své pozdravy, ale já neslyším ani kurva jediné slovo, jediné, co cítím, je ona, její parfém, který na mně pořád ulpívá, její tiché