Hazel

Polknu naprázdno, hruď se mi bolestivě svírá, ale než vůbec stihnu zformulovat protest, jeho ruka hladce vklouzne pod lem mých krátkých šatů.

Panebože – jsem nahá. Nahmatá mou kundu.

V hrudi mu zaburácí tiché zavrnění, ze kterého čiší uznání jako med smíchaný s jedem.

"Hodná. Hezky posloucháš," zamumlá a konečky prstů mi přejede po hedvábném proužku kůže mezi stehny. Je to tak smyslné, že ne