Hazel

Sedím na pohovce se skříženýma nohama, pořád v blůze, kterou jsem měla v práci. Od mého návratu uběhly hodiny, ale můj mozek se neustále vrací k tomu absurdnímu okamžiku – k jeho rtům, k té nepatrné šmouze hořčičného džemu, kterou jsem bez přemýšlení setřela a olízla. Jeho spodní ret byl měkký, pevný, chladný a sladký.

Proč to tak působilo? zamumlám, kroutím hlavou a tahám za lem košile.

To