~Dorian~

Voda všechno tlumí—zvuky světa, hluk v mé hlavě, dokonce i tu bolest v mé hrudi. Tady dole, pod hladinou, je ticho a klid. Na chvíli se jím nechám unášet.

Pak mě začnou pálit plíce a já se odrazím vzhůru, prorazím hladinu s ostrým nadechnutím. Vzduch je těžký, vlhký, tlačí se mi na kůži, zatímco si vymačkávám vodu z očí.

Opřu si paže o okraj bazénu a zírám ven na odpočinkovou část domu. B