~Dorian~

Vstoupím na pódium, světla mě bodají do očí a potlesk mi buší do lebky.

Znovu a znovu si přeju, abych mohl být kdekoli jinde.

Stojím vedle Kateriny, můj výraz je strohý a nacvičený, zatímco fotoaparáty neustále blýskají, jako by se mi snažily strhnout kůži z těla. Každý falešný úsměv, který dnes musím nasadit, mi připadá jako nová forma mučení.

Katerina blýskne tím samým oslnivým, odporný