~Dorian~

Kurva. Kurva. Kurva.

Cítím, jak se mi srdce tříští na tisíc ostrých střepů, když sedím opřený o dveře, které právě zavřela, zády pevně přitisknutý ke dřevu. Chce se mi křičet, ale jediné, co ze mě vyjde, je prázdné ticho. Doufám, že nějakým způsobem dokáže slyšet ten vnitřní chaos, ten důvod, proč si ji nemůžu vybrat.

Nechal bych pro ni tu společnost lehnout popelem... ale za jakou cenu?