<<Katerina>>

Po očku sleduji Doriana, zatímco Bentley klouže skrz světla města. Vypadá klidně. Otec říkal, že Dorian by už o našem plánu mohl vědět—o všem—a přesto tu sedí vedle mě, jako bych mu před pár minutami úmyslně nerozbila telefon na padrť.

Ani se nezachvěl. Jen se usmál tím svým zdvořilým, nečitelným úsměvem, sehnul se, zvedl ten zničený přístroj a otevřel mi dveře auta, jako by se nic ne