~Dorian~

Vykonám z koupelny a prohrábnu si vlhké vlasy – pak se zastavím jako přimražený.

To není Edith.

Na zlomek vteřiny si myslím, že se mi ještě napůl něco zdá. Přísahal bych, že to byl její hlas, co mě volal. Možná se mi konečně zatemňuje mysl a sešívá dohromady známé zvuky s cizími lidmi.

Žena přede mnou je mladá. Blondýnka. Zhruba ve věku Hazel.

„Panebože – moc se omlouvám,“ vyhrkne a plácn