~Dorian~

Nosítka se pohybovala příliš rychle.

Kovová kolečka drnčela přes dlaždice, bílé světlo mě pálilo do očí, Hazelino tělo bylo pod tenkým nemocničním prostěradlem malé a křehké. Držel jsem se u jejího okraje, jako by měla znovu zmizet, kdybych ji byť jen na vteřinu pustil.

Hazel se na mě nepodívala.

Její oči spočívaly na recepční – Maye. Znal jsem její jméno jen proto, že ho Hazel předtím za