Hazel

První věc, kterou cítím, je vánek.

Jemný, slaný a chladný na mé kůži, a pak zvuk moře – pomalé, trpělivé vlny omývající pobřeží, jako by už na světě nikam nikdo nespěchal.

Když otevřu oči, světlo zalévá všechno do zlaté a bledě růžové. Slunce teprve začíná vycházet, je nízko a hřeje jen mírně, ještě nepálí. Barví hladinu vody tak, že vypadá jako roztavené sklo.

Ležím na plážovém lehátku vedl