Pohled autora

Vítr se jemně prohání pohankovým polem a mění světlé stonky ve vlny zlata. Bílé hedvábné stuhy jsou přivázané k dřevěným židlím a zlehka se třepetají. Někde v dálce utichá hudba do ticha, zatímco Hazel a Dorian stojí proti sobě pod jednoduchým obloukem z polního kvítí.

Není tu žádný palác ani katedrála. Jen nebe, země a láska, která přežila oheň.

Hazeliny šaty proti poli září — jemné