♡Nora♡

Hádova slova do mě vrazí, ostrá a krutá, a já na něj zírám skrz rozmazané vidění.

Jeho zelené oči zaváhají a ztmavnou, pak se zamží, jako by už věděl, co se stane.

Prsty se mi chvějí kolem stříkačky. Rty se mi pootevřou, ale nic z nich nevyjde.

„Ty—“ procedím skrz zuby.

Nedokončím to, protože ucítím ostrou, náhlou bolest, která se mi zařízne do krku.

Dech se mi zadrhne.

Místnost se nakloní.