♤Nora♤

Slabě jsem ohnala po broukovi, s těžkou rukou a tělem, které bylo pořád unavené, pak jsem se otočila k Hádovi a čekala, až něco řekne.

Neřekl nic.

Jen tam stál, zíral do prázdna a zatínal čelist, jako by v sobě dusil slova.

„Háde?“ zašeptala jsem.

Zamrkal, jako by se probíral z tranzu. „Noro... proč se nejdeš najíst a odpočinout si?“

Lehce jsem se zamračila.

Proč se choval takhle?

Odtažitě,