Sledovala jsem, jak Nikolai dává signál, aby přinesli čerstvou snídani, ale soustředila jsem se na něco jiného – na proměnlivé energie uvnitř mé mysli, kde Nyx nezvykle ztichla. Nebylo to její obvyklé ostražité ticho, ale něco jiného, něco jemnějšího. Její přítomnost mi připadala tak nějak lehčí, méně svinutá napětím, které bylo naším neustálým společníkem po celá léta.

'On tě cítí,' pomyslela jse