Nespala jsem. Úsvit byl stále jen příslibem na obzoru, když jsem vyklouzla z hedvábných přikrývek a mé bosé nohy tiše dopadly na plyšový koberec. Rozhodnutí, které jsem učinila minulou noc, mě tížilo na hrudi – nebylo to břemeno, ale kotva, něco pevného, čeho jsem se mohla chytit po šesti dnech bezcílného plavání.

Dnes už nebudu čekat na svolení.

Dnes už nebudu tou dívkou, která přijímá to, co se