'Zavolej Starší,' naléhal Vargos, o něco klidnější, ale neméně zoufalý. 'Enid pomůže. Enid ví, že družka by neodešla.'

Byla to marná naděje, ale přesto jsem přistihl sám sebe, jak sahám po telefonu a ztuhlými prsty vytáčím Enidinu klapku. Zvedla to po druhém zazvonění.

„Potřebuji tě ve své pracovně,“ řekl jsem bez jakýchkoli úvodů. „Hned.“

Položil jsem dřív, než stihla odpovědět, a věděl jsem, že