Seděla jsem přitulená k Nikolajově hrudi, mé slzy se konečně vyčerpaly, cítila jsem se prázdná, ale přesto nějak lehčí. Obklopoval nás tichý klid zahrady, voda zurčela přes hladké kameny, zvonkohra v dálce tiše zpívala. Měla jsem se stydět za své zhroucení, za mokrou skvrnu, kterou mé slzy zanechaly na jeho košili, ale cítila jsem jen zvláštní klid. Jako bouře, která konečně přešla poté, co se bud