Projelo mnou horko, když mi do mysli vplynuly Nikolaiovy myšlenky; obrazy mého těla zduřelého jeho dítětem, jeho rukou ochranitelsky spočívajících na křivce těhotenského břicha, Vargosovy a Nyxiny společné nespoutané radosti z pomyšlení na našeho potomka. Intenzita jeho touhy, syrové bažení za těmito myšlenkami mi vyrazily dech. „Ach,“ zašeptala jsem, neschopná zformulovat souvislejší odpověď, kdy