Měla pravdu. Za jeho slovy a dokonce i za tím hladem v jeho očích prozrazovala jeho vůně hloubku jeho přitažlivosti; borovice a cedr se prolínaly s pižmem touhy, ničím nezkaženým lží.

„Ty jsi na řadě,“ řekla jsem a kývla k židli u toaletního stolku. „Sedni si. Pak musím vytahat tyhle sponky, než mě ve spánku pobodají.“

Na to se usmál a posadil se na židli, která pod jeho mohutnou postavou vypadala