Ranní slunce se odráželo od hladiny jezera a vytvářelo oslnivou podívanou, která však bledla ve srovnání s pohledem na mou ženu. Maeve stála po pas ve vodě, tmavé vlasy stažené dozadu, na její bledé kůži ulpívaly kapky vody. Naše líbánky trvaly už třetí den a já se stále přistihoval, jak na Maeve zírám, jako bych tak docela nevěřil, že je skutečná – má družka, má královna, má žena v každém smyslu,