Vznášela jsem se zpět k vědomí na vlně napůl zaslechnutých hlasů, moje mysl bojovala o to, aby dala smysl slovům, která prosakovala přes přetrvávající opar léků proti bolesti. Někdo – stařešina Enid, uvědomila jsem si, když se mi zbystřilo vnímání – mluvil s odměřenou intenzitou, její tón naznačoval, že ten rozhovor už nějakou chvíli probíhá.

„...se to šíří po zámku,“ říkala. „Říkají, že kdyby byl