Opíral jsem se o studenou betonovou zeď s rukama spoutanýma před sebou; kov se zařezával do kůže, která už byla rozedřená z hodin strávených ve stejné pozici. Oměj v poutech mým systémem procházel jako oheň s každým úderem srdce, spalující jed pečlivě dávkovaný tak, aby oslabil, ale neodstranil spojení mezi mnou a Vargosem. Dost na to, aby zabránil proměně, dost na to, aby utlumil naše pouto, ale