Stráže se při našem průchodu ukláněly. Nebylo to žádné strnulé, formální gesto protokolu, ale něco uvolněnějšího, opravdovějšího – hlavy se nakláněly, oči se setkávaly s mými s vřelostí, která tam předtím nebyla. Možná úleva. Nebo ten specifický respekt, který plynul z toho, když vidíte svou královnu osvobozovat svého krále ze žaláře vybavenou jen zavrčením a plánem.

Jeden z nich – mladý, s měděný