VICTOR

Vincenzo mi do hrudi vrazil těžkou stříbrnou placatku. „Hej, to mám pro tebe.“

Nevzal jsem si ji hned. Stál jsem v přítmí zatuchlého vzduchu zadní místnosti kostela a zíral na leštěný kov. Místo abych ji popadl, sáhl jsem si na kravatu a upravil si ji. Hedvábný uzel se mi zařízl do hrdla a utáhl se jako oprátka. Stále mě dusila přetrvávající tíha Danteho nevyslovené hrozby smrti.

Vzal jsem