S vědomím toho, co jsem teď věděla, mi po kůži přejel mráz, když jsem druhého dne ráno našla Mattea stočeného do klubíčka v ložnici jeho matky. Vzduch v tom prostoru působil těžce, stále v sobě nesl ducha toho, co Victor popsal tak živě a tak syrově, že jsem to téměř viděla před sebou.

Hrdlo se mi stáhlo, když jsem stála ve dveřích. Matteo ležel na boku, malý a tichý, jeho vlasy tvořily na polštář