CAMILLA - O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI

Než jsem vyzvedla Mattea ze školy, už začalo pršet.

Přes léto jsem se učila řídit a už mi to docela šlo, takže jsem si dnes řidiče nebrala.

Matteo vlezl na zadní sedadlo beze slova. Ani se na mě nepodíval. Prostě se připoutal, otočil tvář k oknu a sledoval, jak déšť kreslí vzory na sklo.

Zkusila jsem začít konverzaci. „Ahoj, zlatíčko. Jak bylo dneska ve škole?“

Žádná