CAMILLA

„Vrátila ses.“

Biančin hlas byl tichý. Ale tentokrát za ním něco bylo... něco vypočítavého. Seděla u okna, vlasy přehozené přes jedno rameno, a ranní světlo vykreslovalo obrysy její tváře. Té samé tváře, kterou jsem viděla na fotografiích, jež kdysi Victor schovával, tváře, která tu vůbec neměla být.

„Jo, vrátila,“ přiznala jsem.

Její rty se zkroutily do chápavého úsměvu. „Děkuji ti, Camil