„Polož tu zbraň, Dante,“ řekl jsem klidně a dál mířil svou vlastní zbraní přímo na jeho hruď.

Hlas mi zněl pevně, ale mé srdce bylo jako divoké zvíře zavřené v kleci mého těla. „Tohle nechceš udělat.“

„Ale věř mi, že chci.“ Danteho úsměv se rozšířil. „Myslím, podívej se na toho kluka. Ty oči, ten nos... je můj, Victore. Každý, kdo se podívá pořádně, to uvidí. Tys mu těch jedenáct let jen dělal chů