VICTOR

Následoval jsem je do obývacího pokoje – jediného prostoru v tomhle domě, který jsem kdy cítil jako alespoň trochu svůj. Gia mi pomáhala vybírat pohovky; trvala na kožených, protože „Tati, z kůže jdou fleky snáz utřít.“

Teď ty samé pohovky stály jako tichý svědek, zatímco žena, která měla být mrtvá, pomalu kráčela přes místnost, očima přelétla panorama a pak jí zrak sklouzl ke stěnám, jako