CAMILLA

„Neboj se.“ Leo mi stiskl koleno, když jsem se opírala o bok jeho stolu v domácí pracovně. „Nevyletí z kůže.“

Zvedla jsem obočí a zkřížila paže na hrudi.

Na rtech mu zahrál potutelný úšklebek. „Dobře, trochu vyšilovat budou. Ale ne zas tak moc.“

„Pořád nevím, proč tu musím být,“ řekla jsem.

„Morální podpora.“ Zvedl telefon a začal vytáčet. „Pět let jsem to s nimi musel zvládat sám. Je nača