O dvacet minut později.

Nezůstal naživu ani jediný z nich.

Zbyl jen vůdce Karmínového řádu. Plazil se po zemi po zlomených nohách, zoufale se sápal k východu a neustále mumlal: "Nemůžete mě zabít! Jsem vůdce! Tady nesmím zemřít!"

Na záda mu tvrdě dopadla bota a hlaveň pušky se mu opřela do zátylku.

Vůdce okamžitě vyhodil obě ruce do vzduchu a na tváři vykouzlil falešný, podlézavý úsměv. "Pane, vím