Nora vydechla a ucouvla, jako by byl Roman divoké zvíře, které se chystá zaútočit. A možná byl – protože hluboko uvnitř nedokázal popřít primitivní pud se jí zmocnit.

„Musíš... odejít,“ řekla pevně, ačkoli se jí chvěl hlas a tváře jí zrudly do šarlatova.

Roman postával u dveří a nechal mluvit svůj pohled. Bože, byla překrásná. Oči mu klesly na křivku její hrudi, a když si vzpomněl, jak jeho kalhot