„Cože? Jak je to možné? Co se stalo?“ vyzídal Roman a v hlase mu zaznívala ostrá obava.

Dante zakroužil se sklenicí a pak její obsah do sebe kopl. Srdce mu bušilo pocitem viny za lež, kterou právě svému bratrovi pověděl. Není to lež, pomyslel si, ale ani pravda.

„Právě jsem na to přišel,“ řekl.

„Víš, kdo to je?“ zeptal se Roman.

„Ne, ale pracuju na tom. Nedělej si starosti,“ řekl slabým hlasem a s