„Ještě jednu, prosím,“ zakřičel Bryce z plných plic a dal znamení servírce u pultu.

Nemusel křičet, ale měl špatnou náladu a chtěl zkazit náladu i všem ostatním.

Servírka zaváhala, než se přiblížila, a z toho mu srdce poskočilo zadostiučiněním. Alespoň někoho dokázal ještě pořád k smrti vyděsit.

Bryce si prokřupl klouby na rukou a opřel se na židli. Připadal si pošetile, připadal si uboze, když si