Romanem projel zmatek, když těkal očima od Gavina k Noře. „O čem to mluvíš?“

Oh, slyšel Gavina dobře, jen mu nechtěl věřit. Gavin byl chronický lhář, to věděl, a tak se otočil k Noře, ale ze strachu v jejích zelených očích se mu zvedl žaludek.

Přesto se zeptal: „Noro? O čem to mluví?“

Ale Nora nepromluvila; jen se kousala do rtu a žmoulala látku svých šatů.

„Řekni mu to, zlato,“ řekl Gavin a úškle