Noře klesl žaludek, když viděla to šílenství v Daneových očích. Hlava se jí točila zmatkem a stálo ji to veškeré úsilí, aby se šokem neskácela k zemi.

„Lidi... nemůžeme to prostě vzít trochu pomaleji?“ řekl Arthur a vstal ze židle. Výraz v jeho tváři Noře napovídal, že se buď jako vždy snaží ze situace vymluvit hezkými slovy, nebo nemá tušení, jak moc je vážná.

„Přišla na to sama, nebo jsi jí to ř