Pokaždé, když Ryker uviděl Sloane, vždycky nasadil ten nejzářivější a nejslunnější úsměv. Tentokrát tomu nebylo jinak. „Sloane...“ zavolal Ryker.

Ryker spěchal vpřed a úsměv mu pohasl, když si všiml Sloanina rozcuchaného vzhledu – bledé tváře, oteklých tváří, rozcuchaných vlasů a potrhaného oblečení. ‚Prošla si peklem,‘ pomyslel si a prudce se zastavil.

I po tom, co všechno slyšel po telefonu, Ryk