Declan

„Už bys měl jít,“ řekla Cassidy a odvrátila se.

„Neodejdu,“ prohlásil jsem pevně. To nebyla prosba ani návrh – bylo to už hotové rozhodnutí. „Dneska budu spát na gauči.“

„Jak myslíš. Dělej si, co chceš.“

Beze slova odešla do ložnice, ramena svěšená porážkou. Zůstal jsem stát v obýváku a poslouchal tlumené žuchnutí jejího těla, jak dopadlo na matraci. Ani se neobtěžovala převléknout nebo se