Cassidy

„Kam jedeme?“ zeptala jsem se, když Declan přejel odbočku, která by nás dovedla k sídlu Vanceových. Okny auta proudilo odpolední slunce a vrhalo mu na profil zlatavé odlesky.

Declanovy rty se zkroutily do toho polovičního úsměvu, ze kterého se mi pořád ještě tajil dech. „Někam, kde budeme jen my dva. Říkal jsem si, že by nám prospělo trochu času o samotě bez vyrušování od rodiny.“

„Vážně?“