Julian svíral závěť, zrak se mu zatemnil, když se mu v mysli mihl vzpomínka na Nořin pohled na operačním sále. Ten výraz v jejích očích působil jako otrávený nůž a drásal mu srdce. Ruce se mu nekontrolovatelně třásly a zmocnila se ho panika.

Roman na Juliana chladně pohlédl a zeptal se: "Lituješ toho?"

Litovat? Jak by mohl litovat Nořiny smrti?

Julian vstal, hodil dopis Romanovi do náruče a chladn