~ O dva dny později ~

{Moretti}

Sedím v hlubokém koženém křesle svých soukromých komnat. Těžké ticho místnosti tlačí na mé myšlenky, hutné a neústupné. V pravé ruce pomalu točím stříbrným zapalovačem své matky. Chladný kovový povrch slouží jako chmurná připomínka dluhu krve, který stále musím splatit. Vedle něj odpočívá napůl prázdná sklenice jantarové whisky. Tekutina zachycuje tlumenou záři míst